Zpytuji svědomí, v čem jsem já tu příští generaci zadlužil. Nevím o ničem… Mohu si dovolit jistý luxus být upřímný k ostatním, anžto již pomalu „dožužlávám“. K sobě jsem se snažil být upřímný vždycky, i když to někdy bylo zatrachtilé a ten můj vnitřní hlas byl setsakramentsky vlezlý. Nějak se ale nemohu dopátrat toho, v čem jsem tu příští generaci zadlužil já osobně. Dokonce si troufám drze tvrdit, že na svůj momentální důchod jsem si vydělal a doposud vydělávám.
Neměl jsem v životě příliš KLIKU. Jedna ale stála za to. Svého času mi syn z prvního manželství oznámil, (kterého jsem z určitých důvodů neviděl bratru tak 40 let ), že jsem děda a v dohledné době budu dědou trojnásobným. Trochu jsem v první chvíli šel DO KOLEN, ale jakmile jsem se z těch kolen zvedl, byla radost převeliká. A tak se teď s potěšením hlásím k nejstaršímu Vaškovi a dvojčatům Anežce a Béďovi. Už jsou to školáci, dělají radost rodičům i nám.
Samozřejmě, že jsme se ženou přemýšleli, (která je mimochodem báječně přijala za vlastní, za což si jí vážím,)jak jim usnadnit to životní putování, v čem a jak jim případně pomoci. Na něco jsme přišli, na něco ještě třeba přijdeme a na něco ne. Ale proč o tom píši. Osobně hluboce zastávám zásadu, že každý odpovídá především sám za sebe a potažmo za své blízké, pokud má na to vliv. Ne ale vždy má sílu a možnost zvládnout úplně všechno, co nastane, aniž by k tomu dal příčinu. No a tak co, sociální stát? Asi ano, ale jen s velmi přísnou kontrolou, komu je nutno pomoci a kdo se jen přiživuje. Docela chápu svou jistou naivnost v této věci, ale nemělo by to být cílem?
Ty naše současné partaje, těch sloganů a vizí, docela by pobavily, (když odmyslím hrubost,urážky a podpásovky), pokud by nebyl zřejmý jejich cíl. Je to zhusta touha po moci – človíčku, dej nám svůj hlas, my nejlépe víme jak a co a další čtyři roky nám do toho nebudeš kafrat! Lidi v těch partajích a další „činovníci“ taky mají své děti i třeba vnuky, pro které se m.j. angažují, já jim to neberu, ale co ti moji? Napadá mě jedna pravda praxí prověřená. Každý systém, ať je to partaj nebo technický systém, pokud nemá dostatečně silnou zpětnou vazbu, je určen dříve či později k zániku. Nerad bych se toho u nás dožil.
Když tak porovnávám úroveň volebních kampaní naší a třeba anglické, je mi stydno. Dej nám človíčku svůj hlas, volá se, my víme co a jak…Nevím, které partaji dám svůj hlas. Sakra NEVÍM. Co ale vím zcela jistě. Pokud mi budou síly stačit, dám je svým vnukům. Budu doufat, že se i svým přičiněním dočkají slušnější společnosti než je ta naše současná. A pokud třeba odejdou jinam, kde je slušnost běžná, budu se jim snažit udržet to jejich rodné hnízdo, jak to jen půjde.