Stalo se to v době, kdy jsem dělal kompletní rekonstrukci chalupy, někdy v říjnu.
Na půdě se mi okotila kočka. Párkrát jsem jí tam zahlédl, jen se mihla a tak jsem jí nevěnoval pozornost. Jeden den k večeru jsem skončil s prací a jen tak seděl. Najednou slyším nějaké zvuky z půdy. Vylezl jsem tam a našel pět koťat, jak se choulí u komína a hřejí se. Byla už zima a tak jsem přitápěl v kamnech. Prohlédl jsem je a moc se mi nezdála. Byla jak bez života. No nic, pomyslel jsem si. Kočka za nimi určitě chodí a krmí je.
Druhý den mi to nedalo a opět jsem vylezl na půdu co a jak s koťaty. Zdála se ještě zbědovanější. Nechtěl jsem s nimi nic dělat, taky jsem nevěděl, jestli je můžu nakrmit a čím. Jen jsem znovu zatopil v kamnech.
Další den hned po ránu jsem koťata uslyšel znovu, ale ne již z půdy, ale někde na zemi. Našel jsem je spadlé do výkopu v průjezdu, jak se k sobě tulí a hřejí se. Bylo již zřejmé, že kočka za nimi nechodí. No a co teď s nimi. Vybral jsem je z výkopu a dal ke kamnům. Prohlédl je a bylo vidět, že jsou nemocná. Něco jako kočičí psinka či co. Oči zalepené a stálý průjem. Dal jsem jim tam krabici s pískem a koťata ten improvizovaný záchod začala hned používat.
No a teď problém. Čím je krmit, byly z nich už jen chomáčky srsti. Měl jsem v plánu dělat na chalupě ještě dva dny a k dispozici jen trochu mléka. Ohřál jsem jim ho a koťata se začala krmit. Průjmy však neustávaly a všechna měla zalepené oči. Začal jsem jim je otírat borovou vodou a zdálo se, že to trochu pomáhá. Největší z nich, kocourek, byl na tom nejlépe, ale u ostatních bylo vidět, že mají na kahánku. Druhý den už nebyla a zůstal jen kocourek.
Mezi prací jsem pokračoval s čištěním očí, mléko mu nevadilo a začal trochu ožívat. Nezapomenu na okamžik, kdy prvně prohlédl. Trhl sebou tak, jakoby dostal nějakou ránu, když uviděl nějaké zvíře, co ho chová na klíně. Nechal jsem ho v teple a šel něco dělat. Asi za půl hodiny se objevil, ani nevím, kudy se dostal ven a už se ode mne nehnul. Asi jsem pro něj znamenal něco jako máma.
Tak uběhly plánované pracovní dny a já se chystal k odjezdu domů. No a co teď s ním? Sousedi ho nechtěli, měli svou kočku a tak mi nezbylo, než ho vzít sebou. Samotného jsem ho tam nechat nemohl, to by nepřežil. V autě nechtěl být jinak, než na klíně. Dal jsem si ho na rameno a nakázal, aby tam zůstal. Asi rozuměl, protože na rameni zůstal.
Doma žena moc nadšená nebyla, cože jsem to přivezl. Vzpoměla si ale, že babička přišla o kočku a že by si ho třeba mohla nechat. Těch pár dnů, co byl u nás, bylo jediné kočičí mazlení. Mazlit se chtěl ale jen se mnou, což se ženy trochu dotýkalo.
Babička ho uvítala a tak jsem si řekl, že to nakonec dobře dopadlo.
Nedopadlo.
Vyběhl na dvorek, kde byl babičin pes a ten ho hned zadávil. Zvedl jsem ho ze země, nehýbal se a ani neplakal. Jen měl ještě asi tak půl hodiny světlo v očích. Pak i to zhaslo.
Bylo mi všelijak. Šel jsem pro rýč a pohřbil ho na zahradě pod jabloní.