Reklama
 
Blog | Emil Pokorný

Není nad rozhovor se starší dámou.

   Nechci se v nejmenším dotknout mladších dam a vůbec všech žen, které do kategorie dam ještě nedorostly. Chci věřit tomu, že třeba dorostou. Jen se bojím, že už třeba nebudu na světě, případně, že se mi nebude chtít psát.  

   Vidím, že bych měl upřesnit pojem dáma, jak se mi jeví, při čemž svou kategorizaci nikomu nevnucuji.

   Jde především o starší ženu, vyrovnanou, děti, (pokud jsou), odrostlé, manžel,(pokud je), taktéž vyrovnaný a více méně mužsky nevýbojný. Klimakteriální potíže zvládnuté. Měl jsem v životě štěstí se s několika těmito dámami setkat a pohovořit.

   Jedna z nich byla mou učitelkou dějpisu. Ten mě bavil a tak jsem z něho chtěl i maturovat. Zdůrazňovala vždycky, že je paní učitelkou  a "soudružkou" nikdy nebude, což v té době bylo trochu na pováženou a o to více sympatičnější. (Já byl zvyklý na "páčelky") 

Reklama

   Šel jsem k ní na konzultaci. Zběžně jsme probrali předpokládaná maturitní témata. Viděla, že to se mnou není až tak špatné. Zabrousila na antiku, Řecko, Řím, která se v maturitních otázkách moc nevyskytovala.  Zajímavý byl její názor na demokracii, tedy ne na tu socialistickou a už ne na lidovou, což je konec konců protimluv. Její názor byl, že demokracie je v podstatě vládou průměrnosti, i když lidovou, (nebo právě proto.) Více průměrných, ukřičelo na agoře nadprůměrné. S povzdechem konstatovala, že jsme doposud nic lepšího nevymysleli. Viděla, že pokyvuji a dodala, že pokud by bylo po jejím, nejlepší se jí jeví osvícený král, což ale chápe jako nerealizovatelné.

   Pokračovali jsme v konzultacích i když bylo jasné, že až tak nutné nejsou.

   Předesílám, že se mnou v té době lomcovala puberta, adolescence v nedohlednu. Líbila se mi jako typ i jako ženská. Bohužel kromě její pedagogické převahy, bylo mezi námi tak 40 let. Nevím, jestli jí něco říkal zájem takového zajíce, jakým jsem tehdy byl. Každopádně si se mnou povídala.

   Dávala docela moudré rady jak a co. Trochu jsem chápal, že se ženami nemusí jít jen o sex, (obtížně se to vysvětluje puberťákovi), ale že jde především o partnerství typu: "já pán, ty pán!". Nenapadá mně jiné slovo, než že byla prostě moudrá, (znalosti se dají získat, k moudrosti se zraje a není dána každému.) Z toho, co se do mně snažila vložit, jsem pak čerpal i později. Samozřejmě, že jsem si několikrát čelo narazil. Víte, že to bylo většinou to, na co mně upozorňovala že ne?

   Měl jsem a mám tuto dámu v úctě převeliké. Maturoval jsem z dějepisu za 1. Dnes už lépe chápu, co se mi snažila v tom našem povídání naznačit.

   Paní učitelko, dámo, i když už asi nejste s námi, s vděčností na vás vzpomínám…