Reklama
 
Blog | Emil Pokorný

Postřílejte důchodce!

   Sedím v parku na lavičce, lebedím si na slunci a odpočívám. Kousek dál se posadila parta mladých, tak mezi 15-ti až 17-ti letech. Dost hlučná parta. Slyším každé slovo, baví se o ledačems. Kápo party, vzhledově i verbálně nepříjemný kluk, má hlavní slovo. Slyším, že se začínají bavit o důchodcích a tak zbystřím pozornost. "Na takovýhle", kývne ke mně hlavou," my dřeme a budeme dřít, než my nebo raděj oni nezhebnou!" Chce se mi reagovat, že stále pracuji a sociální a zdravotní pojištění platím na rozdíl od něho. Podívám se mu do očí a rozmyslím se reagovat. V jeho očích jsem si přečetl název článku...

   Slýchám, že mandatorní výdaje stále rostou, státní kasu souží  úbytě, výběr daní nepostačuje. Na jednoho důchodce prý v současné době připadají 4 zaměstnaní  – platiči daní a za 20 let to bude již poměr 2:1. Jednoduchá pomoc – postřílejte důchodce!

   Vyrovnaný rozpočet ze začátku 90-tých let – hudba minulosti. Divoká privatizace, tunelování bank a jejich sanace penězi daňových poplatníků. Zvyšující se náklady na léčení starších pacientů, solidární důchod není udržitelný. Řešení? Postřílejte důchodce!

   Pomož si sám, spoř na důchod, nejlepší pomoc hledej  na konci své ruky! Že už ta ruka moc neslouží ? Nezájem! Že bychom byli vini tím, že jsme se dříve narodili? Že z naší práce a daní mohli žít třeba i skromě naši rodiče ? Že ze stejné práce jsme živili naše děti a že tím i pro ně vzniká jakási morální  povinnost vůči nám? Cti otce svého a matku svou… Naivní!  Postřílejte důchodce!

Reklama

   Přiznávám, že my starší máme podíl viny na chování mladých, aniž bych generalizoval. Jsou i jiní mladí než ti z parku. V čem jsem jim ale byli příkladem? V tom, že jsme umožnili mnohdy svou netečností, aby, jak říká v jednom rozhovoru   Havel, kriminálníci a veksláci se stali novou ekonomickou elitou? Aby vznikl jiný hodnotový systém, ve kterém právě výše jmenovaní jsou příkladem k následování?  Pro to jsme kdysi cinkali na náměstích klíči?

   Stěžujeme si, že mezi lidmi převládá arogance, že staří jsou považováni něco jako koule na noze. Proč si stěžujeme? V našich TOP i ne TOP politicích mají mladí dobrý příklad, jak se především postarat sami o sebe a svou rodinu. Někdejší heslo, kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu, absurdně platí dále. Drzé čelo, lepší než poplužní dvůr!, jak to stále platí… Ale co, postřílejme důchodce!

   Jsem asi naivní, když nemohu pochopit, že státní zaměstnanec může pobírat půlmilionový měsíční plat. Že naši zákonodárci  účastí v různých výborech a podvýborech si docela slušně přilepšují ke svému poslaneckému platu. Jsem naivní, když se domnívám, že třeba někdejší ministr zahraničí Svoboda si před koncem funkce naordinoval  veledůležitou služební cestu do Karibiku, že naši poslanci nejezdí na dovolenou, ale podnikají důležité cesty ve prospěch republiky.Rád bych   se seznámil se zprávou z těchto cest.No zajímá mně, kam putují peníze daňových poplatníků, tedy i moje. Jak dotovat státní kasu pro tyto účely? Jednoduchá i když jen částečná pomoc – postřílejte důchodce!

   Nezávidím. Nezávidím ani mladým jejich svět. Jen se ho trochu děsím pro ten spěch, rychlost dobrat se k "IN" životnímu standardu Každý z nás starších čímsi prošel, nabral zkušenost, proč právě tak a ne jinak. Nemyslím si, že životním cílem je spotřeba pro spotřebu. Napadá mně jedna přírodní zákonitost. Jakmile se přemnoží jeden druh, zvýší se počet predátorů a objeví se nové nemoci, které přemnožení redukují. Jsme přírodním druhem? Asi ano, ale docela zvláštním…

   Takže, až se budou střílet důchodci, chci stát v první řadě…