Ahoj Ivo,
děkuji za rady, ale musím přiznat, že jsem je všechny nepoužila. Hlavně tu, kde říkáš, že bych měla věřit na osud a že třeba pojede druhý den stejným trolejákem. Nejel! A to jsem nechala tři ujet, přišla pozdě do práce a musela poslouchat ty šéfovské řeči o tom, že neví, jak to bude s těmi premiemi. Vymluvila jsem se na budík, nic inteligentnějšího mně nenapadlo. Kdyby věděl pravý důvod, tak mám určitě s premiemi utrum.
No nic. Tak jsem počítala knoflíky a vyšlo mi, že mám zavolat. Já mu kontakt na sebe nedala a tak to zůstalo na mně. Nejdřív jsem si v hlavě sesumírovala, co a jak mu řeknu, abych nevypadala jako mentál a taky, aby si nemyslel, že o to moc stojím. Čistě slušné poděkování za tu poslední pomoc.
Telefon vzal na první pípnutí a ten jeho hlas mně zase málem odrovnal. Málem jsem začala koktat, ale zvládla jsem to. Nasadila jsem ten nejležérnější tón co znám a že bych případně nebyla proti nějakému setkání. Že to ale nechám na něm. Snažila jsem se mu naznačit, ž se na něj netřesu. To teda pravda nebyla – třesu! Slyšela jsem, že na něj někdo mluví, omluvil se a že mi zavolá, pokud mu dám na sebe kontakt. No dala jsem mu mob.
Asi za půl hodiny volal. A že se moc omlouvá a že už nedoufal, že se ozvu, no a takové ty řeči, však to znáš. Zkrátím to. Pozval mně do České chalupy na včerejšek a že by mně rád viděl, jestli jsem se po tom pádu skutečně nezranila a že by byl rád, kdybych mu věnovala trochu svého času atd. Chvilku jsem dělala drahoty, že nevím, že se musím podívat do diáře, ale jen chvilku, aby se neodradil a souhlasila. Měli jsem scuka před chalupou v 7 hod.večer, nabízel se sice, že pro mně přijede kam určím, (asi už měl auto opravené), ale to jsem zamítla.
No přijela jsem trolejákem k výstavišti před sedmou. Pomalu jsem se courala, abych přišla nejméně o 10 min. později, i když začalo strašně pršet. Stepoval před chalupou a měla jsem pocit, že mně rád vidí. Šli jsme dovnitř. Vypadá to, že je tam dost známý, protože se hned kolem nás začali motat číšnáři. Vybral stolek pro dva, trochu v přítmí. To jsem ocenila, protože ten déšť mi určitě neco udělal s mejkapem a co si dám za aperitiv, on že nemůže alko, protože je tady autem. Zase byl ohozený tak akorát, slušelo mu to. A jak ti voněl!!! Ne od nějaké vody po holení, ale tak nějak přírodně a móóóc příjemně. Víš, že já na ty osobní vůně dám. Zkrátím to.
Docela dobře jsme se bavili i při jídle. Vybral nějakou vepřevou panenku a kousky dančího, oblohu, no prostě moc jsem si pochutnala. Sám pil minerálku a já výborný tramín. Povídal, že v minulosti pracoval jako letecký dispečer a teď že jezdí sjednávat kontrakty na nějaké systémy do někdejšího SSSR. Jak jsem slyšela SSSR, tak to jsem docela ztuhla! No ale obchod je obchod. Jo a že se mu nejvíce líbí v Almatě v Kazachstánu. Já rychle zapátrala v paměti a pak mi došlo, co říkal zeměpisák na základce, že je tam blízko pohoří Ťaň Šaň, to ocenil. Rozpovídal se o Kazachstánu a bylo vidět, že k té zemi má nějaký osobní vztah. Zkoušela jsem ťuknout, jestli v tom není nějaká ženská, nedal se a tak mi to trochu vrtá hlavou.
Čas běžel a já musela na WC. Úplně jsem zapoměla na ten poničený mejkap. Nebylo tam moc vidět a tak jsem netrefila přesně konturku, to jsem zjistila až doma, ale on si toho asi všimnul…
No byl to moc fajn večer, přesto, že se nabízel,že mně odveze domů, vzala jsem si taxíka. To aby si nemyslel, že jsem nemajetná a taky aby nevěděl, kde bydlím, že jo! Vůbec se mi nepodařilo zjistit, jestli je zadaný – já husa! Byla jsem z něho docela štajf. No a jestli se můžeme ještě vidět, že byl se mnou moc fajn večer, to teda nevím, když mluvil hlavně on a takové ty řeči.
Tak Ivo poraď. Přiznávám se, že se mi líbí, cítím z něho něco jako klid a bezpečí,nevyznám se v tom. Každopádně je to jiná sorta než Franta. Pořád si ale nejsem jistá, co vůbec ode mně chce. Při tom si nemyslím, že by šlo jen o postel. Poraď holka, poraď!
Tvá Emilka.
P.S. Ty tanga jsem si na Tvou radu vzala.