Nejdříve je třeba ujasnit si kdo nebo co je vinař. Nechci psát o degustátorech, ale o výrobcích vína, při čemž i o degustaci bude řeč.
Tak tedy nejdříve je dlužno míti pozemek,pokud možno ve vinařské oblasti. Je výhodou, pokud začínající vinař vůbec neví a netuší, co ho čeká. V opačném případě by nejspíše do ničeho nešel a s důvěrou by se pokusil seznámit se s vinařem zavedeným s dobrým sklepem i vínem. Leč mně se nezadařilo, majíc jako každý laik moře po kolena.
Takže určený pozemek změřit, aby bylo jasno, kolik sazenic je třeba zakoupit. Námitky, že by se tu lépe dařilo bramborám, zelenině se povýšeně odmítají. Po spočítání sazenic, které se na budoucí vinici vejdou, se začnou shánět. To je peněz jak za krávu, no ale když už padlo a bylo odsouhlaseno rozhodnutí, jde se na věc. A začíná se kalkulovat, kolik že těch hroznů z uvedeného počtu keřů se vypěstuje. Při kalkulační jednotce cca 3-5kg z keře to máme, to máme při 400 keřů 1200-2000kg. Ježíš kam to dám? A tak se nakupují sudy, demižony a loudí se na zavedených vinařích o příspěvek, (zapomíná se při tom, že bez moderního vybavení je výlisnost a úbytek při stáčení tak O,6 l z Kg hroznů.)
Sazenice zakoupené, (já je tehdy sehnal za 12 Kčs kus,) a začne se sázet. Vykopat díru tak 50cm hlubokou, 40cm širokou, přistříhnout kořínky a tažně tak na 3 očka, zasadit a zalít,(to vůbec nejdřív do té díry), nakopčit zem tak, aby ani kousek tažně nekoukal. Pak se čeká, jestli se už nějaký letorost prodral na světlo boží. Mezitím zakoupit sloupky, fůru drátů a budovat vinici. Vedení středně vysoké, tedy ne na hlavu,(to nemá co dělat s mozkovnou).
Do prčic! Nemám kůly! Nejlepší je akátí. Naštěstí je nedaleko, ale ouha,v PS pásmu, blízko hranic s Rakouskem. Takže škemrání u velitele PS roty, aby mě tam pustil,(je to ještě daleko od drátů) a příslib bezplatné degustace. Měl hoch smůlu. Nic se neurodilo a mezitím zrušili PS.
No a dále, jak se letorosty derou ke slunci, tak přivazovat ke kůlům a první postřik proti perenospoře a oidiu. Soused je naštěstí vinař a tak radí co a jak a hlavně kdy. Sláva! První hrozínka a začínají kvést. Ta vůně! Kam se na ní hrabe celá francouzská voňavkárna! No a po odkvětu opět postřik a trvalá kontrola, jestli se nějaká choroba neobjevila. Okopávání a plečkování až do blba patří ke koloritu vinaře.
Hrozny se začínají nalévat. To jsou "panenské" a začínající vinař je má spočítané do jednoho. Další problém. Potvory špačci. Jak na ně? Jsou to fikaní gauneři! Přilétne hejno, několik si sedne na keř, ozobávají a shazují na zem nejzralejší a ostatní na zemi žerou a žerou. Pak se vystřídají. Stačí 15 min a je po úrodě. Takže plašáky. Osvědčila se CD na tyčích. Stejně se ale nesklidí všechno. I kosáci si rádi dají a dokonce potvora kuna žere hrozny kam dosáhne!
Dokodrcali jsme se k vinobraní. Nejdříve nejzralejší, pak postupně další. Pomlet na mlýnku, odstranit třapiny, samozřejmě ručně a bílé jde hned na lis. Kolik to má cukru? No bude třeba trochu přisladit. Stalo se a tak do sudů a demižonů. Červené má jinou technologii. Také pomlet, změřit cukr a nechat vykvasit v kádi. Dobrý červený burčák – no něco! Po vykvašení na lis a do sudů. I začínající vinař může někdy použít množné číslo stran sudů a demižonů.
No a teď se čeká na první burčák. To je pán! Ani náhodou nepočká na vinaře. Takže v noci budík, sledovat, ochutnávat a jakmile má správnou teplotu a dere se ze sudů pít. Někdy se to trefí, někdy ne. Vždycky dovolenou nedostaneš.
Burčák – toť všechny vitaminy skupiny B a mnoho dalšího. Takže nastává období zdravotního pití. Musí se totiž vyměnit krev, cca 6-8 litrů. Poslední 2 litry už jdou ztuha a je možno je konzumovat na WC, aby se nemuselo daleko běhat. Je zajímavé, kolik známých se v této době vynoří, které nevidím třeba celý rok.
No a pak je řezák a první stáčení. Mezitím čas běží a objevují se zimní havraní hosté. Sakra, do tohodle červeného se dala "sirka". Kde jsem udělal chybu? Čistota při celém zpracování je důležitá. Tak rychle stočit, vyšlehat, aby se sirovodík lekl a vyprchal. A stálá degustace. "Musíš pořád být v tom sklepě a chlastat? Nechlastám, nejsem kráva a degustovat se musí!"
No a teď zrýt, zaklopit hlavy, opravit vedení a tak. V únoru ostříhat, vybírat nejnadějněší tažně, strachovat se, jestli nebudou velké mrazy a pořád kontrolovat víno ve sklepě. V dubnu přivázat a odhadovat, kolik že se toho urodí.
Takže ve zkratce vinařův rok. Že se na to člověk nevytentuje! Pořád práce a často jen ta! Ještě štěstí, že i vinař všude bratry má..
Na zdraví! Pozor ale na játra a jiné bohužel nezbytné části těla.
P.S. Dedikuji Petře O. Pěkný den.