Kolega loktem otevírá dveře, v každé ruce něco nese. Aha, dneska zase kastrůlek k obědu. Máme tam kuchyňku s mikrovlnkou. "Tak co to dneska bude", ptám se. "Játra na cibulce s rýží", odpovídá. "Máš nachystanou stravenku pro ženu?" Koukne na mně nevlídně, "mám, ale ona ji ani nechce", povídá. Zase kecá, říkám si v duchu, jeho ženu znám dost dobře a léta.
Sedá za svůj stůl a také zapíná počítač. Než mu naběhne, obrací se na mně s otázkou. "Četl jsi v Právu článek Bělohradského proč není antikomunistou?" "Četl", říkám "dost o tom přemýšlím". "Já taky",říká, " je tam spousta věcí k zamyšlení. Docela mně přiměl k tomu, že jsem si otevřel Kunderův Žert a znovu se podíval na pasáž o vyloučení Ludvíka Jahna z partaje. Ten postup, jak někoho dostat k volbě jen ano – ne, to je přímo kuchařka a sakra dneska u nás víc než často používaná, jo a nejen v politice, ale taky u mě doma."
Čekám, jaké zvěsti z jeho domácího krbu zase na mě vybalí. Oba je znám už léta, ale stále nevím, co je svedlo dohromady. Láska? Určitě ano. Jinak nevím, snad jen úsloví, že protivy se přitahují. Při tom oba o svém partnerovi mluví hezky, s uznáním, ale jak jsou spolu, tak to jen jiskří.
"Včera jsem přišel na pěknej fígl s tou mojí",spustil. "Znáš jí a víš, že chce mít vždycky všechno pod kontrolou, hlavně tedy mě, co dělám, jak to dělám, proč to dělám, furt jí mám za zadkem". Jak to otravuje! Podle zvyklostí, jsem měl vyluxovat", povídá a pokračuje. "Nebyla doma a už vím, pokud bych vyluxovat za její nepřítomnosti, je to špatně, i když tu otravnou práci dělám pořád stejně, ať je u toho nebo ne. Tak jsem si všechno nachystal a natáhl se na koberec s knížkou. Čekal jsem, až zarachotí klíč v zámku a jakmile zarachotil, palcem pravé nohy jsem spustil vysavač a začal pracovat. No a všechno bylo v poklidu."
Přemýšlím o jeho nové zkušenosti a napadá mě, že tenhle princip dělání, pokud jsme pod kontrolou není až tak velké nóvum. Stejně jako černobílé vidění. Kdo nejde s námi, jde proti nám! Jak jednoduché a účinné. Proč jsme si zvykli moc nepřemýšlet a brát zjevené pravdy jako kánon? Z pohodlnosti? Z vypočítavosti? Nehas, co tě nepálí? Asi od každého kousek. Zazlívám tomu minulému režimu, že se snažil nás všechny dostat "do jednoho šiku", svoboda myšlení byla podezřelá. Sakra, i ten trojúhelník nemá vždycky 180 stupňů, pokud je třeba sférický!
Prohlížím nové majly, uvažuji o odpovědích, na stole mám nějaké zprávy ze včerejška k vyřízení. Hlavou se mi honí ten Bělohradského článek. Přemýšlím, jestli ty naše partaje se nesnaží nás přesvědčovat o své pravdě v duchu černobílého vidění. Asi často ano. Jak z toho ven? No snad tady pomůže více zaměstnávat naší mozkovnu, porovnávat a přemýšlet odkudže kouká to čertovo kopýtko. Že by partaje měly v popředí zájem lidu? Cha chá! Napadá mě, jestli si třeba nevzaly mustr od ženy kolegy – do všeho vrtat, strkat nos, všechno kontrolovat a dirigovat. Asi všechno nevzaly, nemají nás rády, jako ona, při tom všem, svého muže. Nemám úplnou pravdu, zajímají se o nás před volbami a jak se kdysi vyjádřil hradní pán, dejte nám svůj hlas, my už budeme vědět co s ním, abychom nemuseli vyhlásit mobilizaci…