Milá Ivo,
moc se omlouvám, že se ozývám jen když od Tebe něco potřebuji. Já teď dělám sekretářku našemu generálnímu. Je to pedant, starší pán, myslím, že se mu i trochu líbím, ale někdy je to s ním o hubu. Je mu jedno,že je už po práci, doma má pěknou semetriku, (jednou jsem jí viděla,) tak domu nespěchá a mně si tam drží jak tvrdý Y. Musím ale přiznat, že není škot a každý druhý měsíc při hodí nějakou premii. Vždycky to komentuje, že je to na nějaké hadříky, abych prý byla reprezentativní, jako bych byla nějaká cuchta! No ale každá koruna dobrá.
O tom ale nechci psát. Jsi moje nejlepší kámoška, vždycky jsi mi dobře poradila, víš jak to bylo s Frantou a já Ti ani pořádně nepoděkovala! No a co se mi včera stalo.
My jsme měli gramiálku a já měla dělat zápis. Tak jsem se trochu olepila – víš tu vypasovanou sukni těsně nad kolena, co mi dělá užší pas, tu vínovou halenku s větším výstřihem,(dávám na Tvoje rady), na krk šáteček, abych nebyla jako holokrčka a tu vyztuženou podprsenku, co mi je trochu zvedne, ať se mají staříci na co koukat.
Ráno jsem stihla dát si na hubu obličej a metu si to na troleják. Měla jsem ty skoro nový botky, co se Ti líbily a vidím, že se troleják chystá zavřít dveře. Tak jsem se rozeběhla a teď se to stalo. Kramflík mi zapadl do mříže od kanálu a já sebou plácla. Sukně přes hlavu, kabelka vysypaná a já tem ležela jako Božena. Navíc jsem měla ty teplý kalhotky od maminky, víš ty s těma kytičkama. Tak tam ležím a ani se mi nechce vstávat. Ještě, že jsem nevymetla tu louži po dešti! Najednou cítím, jak mi někdo pomáhá vstát, já Ti hanbou ani neviděla, kdo to je. Docela příjemnej hlas. A že mi pomůže posbírat věci z kabelky,(víš, co tam všechno nosím!) No už jsem stála, kramflík se neulomil a já začala vnímat. Představ si! Vysoký brunet, trochu prošedivělý, odhaduju tak cca 45 let a ten hlas!! Já začala koktat poděkování, představ si, že jsem si ani nerotrhla punčochy, ale on si určitě všimnul těch mých kalhotek! A že prý, jestli jsem se nezranila. Oblečení tak akorát k jeho postavě a věku, nic nápadného, ale muselo to stát majlant.
Už přijížděl další troleják a jestli si nastoupíme. No to víš, naštěstí jsem měla nějakou časovou rezervu na tu gremiálku a nebyla jsem ani ušpiněná, jen trochu ruce a to spravil kapesník. Troleják narvaný a tak jsme stáli těsně u sebe. Prstýnek neměl, to jsem si všimla, no to víš dnešní ženáči! Troleják sebou v zatáčce trhnul a já mu vlítla do náruče. To ti byl náraz! Podprsenka vydržela a měla jsem pocit, že ocenil… Taky jsem si všimla, že mu oči občas upadly do výstřihu. No a nějaké to slovo semo tamo. Ptal se, kde vystupuji, já že na Hlinkách a on že jede ještě dál. A jestli bych nebyla proti, kdybychom se mohli někdy vidět. Dal mi vizitku a já vystoupila. Ještě mi zamával.
No a teď Ivo poraď. Na té jeho vizitce je jen jméno a telefon. Mám mu zavolat? Nebo nemám? Franta byl pěknej chlap, však víš, ale už je to dlouho a teď tohle. Tak ti nevím. Taky mi vrtá hlavou, proč jede trolejákem. Podle jeho ohozu bych ho typovala na pěknej bourák. No třeba ho má v opravě? Nemám z něho dojem,že by to byl nějaký lovec, líbil se mi. Tak holka poraď, co mám dělat. Zatím jsi mi vždycky dobře poradila a na Tebe já dám. Poraď!
Tvoje Emilka.
P.S. Poradíte i vy?