Jak toto téma uchopit a co nového a neotřelého napsat? Spásu jsem našel v jedné své vzpomínce ze školního mládí.
Přesto, že mám dvě sestry a ten ženský svět mi nebyl až tak vzdálený, vždy mně nevím proč přitahoval. Poprvé jsem se zamiloval asi tak v pěti letech na jedné pouti a odmiloval se, jakmile jsme začali chodit do školy a já zjistil, že je mírně řečeno "prostší". Ale to je jiná historie.
Jmenovala se Věrka. Příjmení neuvádím, stejně má asi jiné. Bruneta, černá kukadla, štíhlá, ale už na ní cosi ženského bylo vidět. Bylo to v sedmé třídě. Jen jsem kolem ní kroužil a přemýšlel, jak si s ní dát nějaké rande. Jsem ve znamení Raka a ti jsou jak známo opatrní a zhusta i nerozhodní. Trvalo to nějaký pátek a stále jsem se k ničemu nemohl odhodlat. Nebyla nevšímavá a tak jí neunikl můj stálý zájem. Logicky čekala, kdyže se to odhodlám k nějaké akci. Neodhodlal jsem se. A tak jí nezbylo, než přjít s vlastní iniciativou. Nadhodila, že na pražském Vyšehradě rozkvetly rododendrony,(já pořádně nevěděl, co to je,) a jestli bych jí tam nedoprovodil. Občas se tam vyskytovaly nějaké party, ze kterých měla strach. Celý jsem rozkvetl a nějaká parta mi nemohla sahat výš než po kotníky.
Teď ale nastalo dilema. Co jí na rande přinést? Žvýkačky? Kytku? Četl jsem i slyšel, že se to hodí a dokonce vyžaduje. Všechny kapsy jsem prohlédl, ale nic. Poslední kapesné jsem utratil za kino a polárku. Až jsem dostal spásný nápad. Flašky! Tehdy se vyplácela za každou zálohovanou v potravinách koruna. Doma nic nebylo, ale věděl jsem, že sousedka má nějaké přede dveřmi. Myslím, že nejsem zlodějský typ, ale první rande…Zábrany odhozeny, ale byly tam jen dvě a čas randete se blížil. Rozhodnuto, uděláno a já měl 2 Kčs.
Za rohem bylo květinářství. Nejlevnější kytka 3 Kčs… Loudal jsem se pomalu k místu setkání a stále přemýšlel, jak z toho ven. Dokonce jsem uvažoval,že na to rande nepůjdu. Naštěstí jsem uviděl pouťovou střlnici, která právě otevírala a kolotočář tam umístňoval nové papírové kytky. Jedna rána 2 Kčs. Docela rád i dobře jsem střílel, ale nikdy jsem nebyl tak napjatý jako tehdy. Vybral jsem si žlutý tulipán, lístky z voskovaného papíru a byl docela věrný originálu.
Co bylo dál? Tulipán jsem trefil a dostal za něj pusu! No bylo to spíše jen takové klofnutí do nosu s dovětkem, že jsem docela pěkný kluk. Bylo mi blaze. Na Vyšehradě jsme se prošli, rododendrony si prohlédli a já chtěl Věrku doprovodit až domů. Nesměl jsem. "Rodiče si nepřejí, abych už teď chodila s klukem". Trochu jsem zvadnul, ale co, budou přeci ještě další dny!
Párkrát jsme se ještě sešli, já odešel z Prahy, pár dopisů až všechno vyšumělo.
Docela by mně zajímalo, kde asi ten tulipán skončil…